Budou letos Vánoce?

Jsme uprostřed adventu, za normálních okolností bychom už měli asi představu o letošních Vánocích a těšili bychom se na ně. Letos je ale všechno jiné. A vtírá se nám otázka: Budou letos vůbec Vánoce?

K Vánocům patří vánoční atmosféra. Lidé soutěží v tom, kdo bude mít krásněji vyzdobený dům, v obchodech hrají koledy, pořádají se vánoční trhy. Letos budou vánoční trhy jenom ojediněle. O Vánocích si chceme udělat čas na naši rodinu a přátele a vzájemně se navštívit. Letos by ale asi bylo lepší, abychom zůstali doma a nevystavovali sebe nebo naše příbuzné a přátele riziku nákazy. Ale byly by to ještě vůbec Vánoce?

Na štědrovečerní bohoslužby je vždycky plný kostel, protože ke Štědrému večeru prostě vánoční evangelium patří. Letos ale vánoční bohoslužby budeme spíš sledovat přes televizní obrazovku. Ale jsou to ještě vůbec Vánoce?

Vánoce jsou časem radosti. Tak to vnímáme už od svého dětství. Těšíme se, až se zase shromáždíme u vánočního stromku a začneme rozbalovat dárky, které jsme nakoupili, abychom obdarovali druhé a udělali jim radost. Ale mám dojem, že letos to s tou radostí bude slabší. Rodiče jsou uhonění. Řada lidí je nemocných nebo v karanténě. Řada lidí přišla o příjem. Staří lidé jsou sami, protože máme obavu je navštívit. Budou mít letos vůbec nějaké Vánoce?

Ale .... pokud toto je naše představa Vánoc, pokud jsou naše Vánoce závislé na těchto věcech, nemůžeme prožít opravdové Vánoce. Smyslem Vánoc je totiž něco jiného. Něco, co způsobuje, že opravdovou vánoční radost můžeme prožít i nepříznivým okolnostem navzdory.

Líbí se mi příběh, jak se nějaký člověk dostal na svatbu, kde neznal nikoho, kromě svého přítele, který ho tam pozval. Přišel až večer, kdy už byla v plném proudu svatební párty. Bylo vidět, že si to všichni užívají. Byla tam spousta výborného jídla, kapela hrála a lidé tančili a bavili se. Pak si ale všiml, že v jednom rohu sedí nějaká dívka. Byla hezká, usmívala se, ale seděla tam sama. A když si všimla, že se na ni dívá, usmála se na něho. Otočil se ke svému příteli a zeptal se: "Kdo je ta dívka v rohu?" A kamarád mu odpověděl: "Ty nevíš? To je přece nevěsta!"

Trochu absurdní situace, že? Jak bychom se cítili, pokud bychom byli na vlastní svatbě, ale nikdo si nás nevšímal? Možná tak nějak se musí cítit Ježíš. Vánoce jsou jeho narozeniny a všichni je slaví. Dlouho dopředu se připravují a dělají maximum proto, aby všichni byli spokojení a prožili nádherný čas. Ale přitom Jemu samému věnuje pozornost tak málo lidí.

A tak miliony lidí budou letos slavit svátky, ale skutečné Vánoce neprožijí. Vánoční svátky se z kalendáře neztratí a přijdou tak jako každý rok. Přesto ale do jejich srdcí a životů nepřijdou skutečné Vánoce, protože aby mohli Vánoce prožít, muselo by se nejprve stát několik věcí:

Mít připravené srdce

V prvé řadě musíme mít otevřené a připravené srdce pro zvěst o Boží lásce. Proč se Bůh rozhodl oznámit zvěst o příchodu Ježíše právě pastýřům a mudrcům? Proč to neoznámil někomu jinému, zákoníkům, velekněžím, synedriu, někomu, kdo by byl vhodnější pro takovou zásadní zprávu? Zřejmě proto, že pastýři a mudrci byli na tuto událost připravení.

Betlém je od Jeruzaléma jenom kousek. A ovce, které tam někde pastýři pásli, se používaly při obětech v Jeruzalémském chrámě. Pastýři věděli o tom, že některá z jejich jehňat skončí na oltáři v chrámě. Rozuměli tomu, že hřích je v Božích očích tak hrozný, že vyžaduje prolití krve, aby mohl být zachován život. A tak se není čemu divit, že právě tito pastýři byli prvními, kdo uslyšel zvěst o "Beránku Božím", který se stane Spasitelem a Pánem.

Mudrci byli také připraveni. Přišli z Východu, z oblasti, kde žil prorok Daniel a možná znali Danielova proroctví, o kterých my dnes už nic nevíme. Čekali a věřili, že jednou se naplní proroctví a na svět přijde nový král. A když uviděli jasné světlo, hvězdu, poznali, že nadešel ten pravý čas. Byli připravení se vydat na cestu, aby uctili narozeného krále.

Ale byl tu člověk, který nebyl připravený. Král Herodes. I když nad Betlémem zářila hvězda, která byla tak jasná, že ji viděli mudrci ve vzdálené zemi, on ji neviděl. Když se v noci rozzářilo nebe nad Betlémem, když andělé zvěstovali dobrou zprávu pastýřům, ničeho si nevšiml.

Ježíš se narodil a všichni mohli přijít, aby ho uctívali. Pastýři a mudrci přišli, protože byli připravení, ale Herodes nepřišel, protože připravený nebyl.

S námi je to úplně stejné. Pokud si nevšímáme toho, co Bůh udělal, když poslal na zem Ježíše Krista, vánoční svátky přijdou jako obvykle, ale pro nás nebudou mít žádný význam. Abychom prožili skutečné Vánoce, naše srdce musí být připravená, aby uslyšely zvěst o Boží lásce.

Být připravený vydat se cestou víry.

Na druhém místě potřebujeme víru. Pěkně to ilustruje reakce pastýřů, když jim andělé zvěstují, že se narodil Spasitel, říkají: "Pojďme do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo..." Neříkají: "Pojďme do Betléma, abychom se přesvědčili, že je to pravda." Nepochybovali o poselství, které jim zvěstovali andělé. Možná si říkáme: No kdyby ke mně promluvil anděl, tak bych také nepochyboval. Ale to zdaleka není pravidlo. Gedeon pochyboval. Sára pochybovala. Zachariáš chtěl znamení, pochyboval. Ale oni nepochybovali. Neposadili se a nezačali diskutovat o tom, jestli dává smysl to, co slyšeli, a jestli má cenu teď v noci někam chodit. Ne, vydali se na cestu a spěchali, aby viděli dítě. Byla to cesta víry.

A co mudrci? Představovali jste si někdy, co muselo předcházet jejich cestě? Někde daleko na východě připravují velbloudy. Chystají oblečení, vodu, zásoby, a také zlato, kadidlo a myrhu. Sousedé si všimnou, že se něco děje, a tak se ptají: "Vy se někam chystáte?" A mudrci odpovídají: "Ano, chystáme se na dlouhou cestu." "A kam jedete?" "No, to nevíme úplně přesně." "Máte mapu?" "Nemáme, pojedeme tam, kam nás povede hvězda na obloze." "Aha. A až dojedete na místo, co tam budete dělat?" "Budeme hledat krále." "Krále? A jak se jmenuje?" "Nevíme. Víme jenom to, že jsme viděli hvězdu, která ohlašuje Jeho narození, půjdeme za ní, dokud nás k němu nepřivede a potom ho budeme uctívat."

Byla to cesta víry. A víra nedává smysl lidem, kteří neuslyšeli zvěst a kdo víru nepoznali. Víru je možné vysvětlit jenom srdcem, které chápe, o čem víra je.

Herodovi víra scházela. Od mudrců uslyšel zvěst o narození krále. Od velekněží a zákoníků věděl, že se Mesiáš má narodit v Betlémě, ale nevypravil se za ním spolu s mudrci. Poslal je samotné. Když se jenom několik kilometrů od jeho paláce narodil král, nešel k němu, protože v jeho srdci nebyla víra.

Ale bez víry to nejde. Existují věci, které není možné vysvětlit. Není možné vysvětlit narození z panny. Není možné vysvětlit, co se to vlastně stalo, když se nebesa otevřela a andělé se zjevili pastýřům. Není možné vysvětlit zvláštní hvězdu, která přiměla mudrce, aby se vydali na cestu. Je to možné pochopit pouze vírou.

Pokud chceme prožít skutečné Vánoce, musí i naše cesta být cestou víry. I když nikdy nedokážeme pochopit hloubku Boží lásky, vírou musíme být připraveni ji přijmout.

Být připravený k oběti

A nakonec musíme být připravení něco obětovat. Pastýři takoví byli. Když řekli: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo", bylo to pro ně zásadní rozhodnutí. Opustili svoje ovce. Pokud by přišli o ovce, přišli by o všechno. Bylo to v noci, kdy mohli přijít vlci a zaútočit na stádo. Jako by říkali: "Zanecháváme všechno tady, abychom mohli najít Beránka Božího, a naše stádo svěřujeme tomu dobrému pastýři, který se o ně postará."

Mudrci toho také mnoho obětovali. Za sebou nechali svoje rodiny a všechno co jim bylo blízké. Všechno to opustili a vypravili se za hvězdou na dalekou a nebezpečnou cestu do neznámé krajiny jen proto, aby uctili nového krále a položili před něho své dary - zlato, kadidlo a myrhu.

Herodes jedná jinak. Dostal strach, že se objevil konkurent, který ho připraví o jeho trůn, o jeho postavení, o jeho moc. A on se nehodlal ničeho z toho dobrovolně vzdát.

O Vánocích přišel Bůh do tohoto světa. Vzdal se své slávy a moci. Stal se dítětem. Přišel mezi nás. Chodil tu mezi námi. Dýchal náš vzduch. A obětoval se kvůli nám a kvůli našemu hříchu šel na kříž. Dal sám sebe.

A abychom my mohli prožít skutečné Vánoce, musíme i my něco dát. Když Lukáš vypráví o tom, jak Marie porodila svého syna, zavinula ho do plenek a položila do jeslí, jako by jenom mimochodem, přidává ještě nenápadnou poznámku pro případ, že by se někdo zeptal: "A proč ho vlastně položila do jeslí?" "Protože se pro něj nenašlo místo pod střechou."

Je to tam takto napsáno a měli bychom si toho všimnout. Lukáš neodsuzuje nikoho z těch, na jejichž dveře Marie s Josefem zaklepali. Ale navždy jsou tyto domy symbolem životů, ve kterých není místo pro Ježíše. Životů tak naplněných starostmi, shonem, zájmy, plány, někdy chaosem, že tam nezbývá pro Ježíše žádný prostor. Nejedná se o to, že bychom byli špatní lidé. Máme prostě jenom jiné zájmy a nemáme čas na to, abychom mu otevřeli dveře a pozvali ho dál.

Ale pokud máme prožít Vánoce, pokud mají přijít Vánoce do našich životů, musíme Bohu něco dát: Svůj čas, svůj zájem, prostor ve svém životě. A musíme také něco obětovat: Svoje představy, svoji touhu dělat si věci po svém.

Vánoce pro nás nebudou nikdy opravdovými Vánocemi, pokud budeme jenom příležitostnými diváky vánočních událostí. Pokud skončíme jenom u toho, že nahlédneme do betlémského chléva, necháme zahřát naše srdce koledami a zvěstí o narození Ježíše, zvěstí o příchodu Boží lásky na tuto zem, ale pak se otočíme a jdeme si zase po svých. Ježíš říká: "Je tu poklad, který můžeš získat. Perla, které se nic nevyrovná. Ale není zadarmo. Stojí všechno, co máš. Celý tvůj život musí být zaměřený na ten poklad, který se ti nabízí, království Boží."

Znovu přichází čas, ve kterém slyšíme zvěst o tom, že před dvěma tisíci let se někde v Betlémě narodilo dítě, které poslal Bůh na tento svět a které navždy tento svět proměnilo.

Někteří z nás mohou být jako ti pastýři. Moc toho nemáme, žijeme obyčejný život a neorientujeme se příliš v okolním světě. Jsme však připravení naslouchat Božímu hlasu. Jiní mohou být jako mudrci, kteří hledají pravdu. Kladou otázky a ví o jeho zaslíbení, že pokud budou hledat pravdu celým srdcem, najdou ji. Ale existuje také mnoho lidí podobných Herodovi. Lidí, kteří nechtějí slyšet nic o tom, co Bůh dělá v životech lidí, mají pro něho zavřené dveře, jsou vůči Bohu nepřátelští a nechtějí přijmout nic z toho, co Bůh nabízí.

Na jedné straně tu stojí lidé, kteří jsou jako pastýři a mudrci, kteří přicházejí k Ježíši, aby ho uctívali. A na druhé straně tu jsou lidé, které nezajímá nic z toho, co s nimi Bůh chce udělat a chtějí si žít po svém. A Bůh chce vzít všechny Herody a udělat z nich pastýře a mudrce. Ale to se může stát jenom tehdy, pokud oni sami dovolí, aby se to stalo. Když budou připraveni přijmout zvěst o Boží lásce. Když budou připraveni se vydat na cestu víry. A když budou připraveni se pokořit před Bohem.