Nejvzácnější cesta

Jaká by měla být ideální církev? Jak by se měli chovat křesťané k sobě navzájem? A jak by se měla církev projevovat i vůči okolnímu světu?

Určitě nejsem sám, kdo nad těmito otázkami přemýšlí. Možná bychom na ně našli různé odpovědi. Ale mně se pořád na mysl vrací verš, který řekl Ježíš: "Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali." (Jan 13,34).

Je to těžké přikázání. Byla doba, kdy mi těžké nepřipadalo. Dneska to ale už nevidím tak jednoduše. Ale je v Bibli a je vysloveno naprosto jednoznačně. Pro diskuze nezbývá moc prostoru. A podobných výzev najdeme pak v epištolách celou řadu: "Přijímejte jeden druhého." (Řím. 15,7), "Snášejte se navzájem v lásce" (Ef. 4,2), "Odpouštějte si navzájem" (Ef. 4,32) a mohli bychom pokračovat dál a dál.

Apoštol Pavel všechny tyto výzvy shrnul ve 13 kapitole epištoly do Korintu, kde říká "Chci vám ukázat ten nejlepší způsob, jak je možné jednat prakticky v každé situaci, a to je cesta lásky." A pak ukazuje, že láska je důležitější než čtyři věci, které křesťané považují za velmi důležité.

V 1. verši Pavel říká, že láska je důležitější než duchovní dary. "Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon." (1 Kor. 13,1)

V den Letnic, kdy Petr poprvé kázal evangelium, dal Bůh apoštolům dar jazyků. Mohli mluvit v jazycích, kterým se nikdy neučili, a lidé z nejrůznějších národů kteří tam byli shromážděni, jim rozuměli. Ale tady Pavel říká, že pokud by mu Bůh dal dar mluvení jakýmkoliv lidským jazykem, a dokonce jakýmkoli andělským jazykem, ale přitom by neměl lásku, pak by nebyl nic víc, než dunící kov nebo zvučící zvon.

V 1. století při vstupu do většiny tehdejších pohanských chrámů visel velký gong nebo činel. A když tam lidé přišli uctívat pohanské bohy, udeřili do toho gongu, aby je probudili a upoutali jejich pozornost.

Pavel tedy jinými slovy říká, že i kdyby byl tak požehnaný, že by mohl mluvit s tou největší výmluvností v jakémkoli jazyce, ale přitom by neměl lásku, pak jeho život byl stejně marný jako tlučení do gongu, které mělo probudit tyto pohanské bohy. Říká, že láska je důležitější než duchovní dary.

Ve 2. verši Pavel říká, že láska je důležitější než poznání. "Kdybych ... rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ... ale lásku bych neměl, nic nejsem." (1 Kor. 13,2) I když víme všechno, i když bychom obsáhli veškeré lidské poznání, měli důkladné znalosti o struktuře hmoty, o medicíně, filozofii a psychologii a o jakékoli další "ologii", ale nemáme lásku, pak nejsme vůbec nic. Proč? Pavel to říká o 2 stránky Bible dřív: "Poznání vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje." (1 Kor. 8,1)

Naše poznání je většinou do značné míry omezené a na řadu věcí míváme odlišné názory. A když na sebe narazí dva takoví lidé, nemusí to vždycky skončit dobře.

Někdo to popsal takto: "Stál jsem uprostřed mostu Golden Gate v San Francisku a obdivoval nádheru Božího stvoření, když jsem si všiml, že vedle mě stojí další turista, který vypadal, že se modlí. Zeptal jsem se: "Vy jste křesťan?" "Ano, jsem." Byl jsem potěšený, že jsem tam potkal duchovně blízkého člověka a vyměnili jsme si adresy. Řekl jsem: "Není to Boží stvoření nádherné?" "Ano", odpověděl, "je v tom všem vidět Boží ruka." Byl jsem nadšený a dohodli jsme se, že pošleme naše děti společně na křesťanský tábor. Zeptal jsem se: "A přijal jste Ježíše Krista do svého života?" "Ano, je to můj osobní Spasitel." "Můj také", řekl jsem a začali jsme plánovat, že naše rodiny příští rok pojedou společně na dovolenou. "A věříte, že církev bude vytržená ještě před velikým soužením?" zeptal jsem se ještě. "No, já myslím, že nejdřív přijde soužení a teprve pak bude vytržení." Řekl jsem: "Ty bludaři!" A shodil jsem ho z mostu."

Pousmáli jste se nad tímto příběhem? Já také. Ale v mém případě je to smutné pousmání, protože já jsem podobnou situaci sám zažil. Je to příběh církve i jednotlivců, kde věroučné otázky jsou důležitější než všechno ostatní a kde se jiný názor automaticky spojuje s hodnocením duchovního stavu dotyčného (negativním).

Potřebujeme poznání. Potřebujeme duchovní poznání. Ale nepotřebujeme ho tolik, kolik potřebujeme lásky. Protože aby se něco změnilo ve společnosti, musí se nejprve změnit lidská srdce. A naprosto stejně to funguje i v církvi.

Za třetí Pavel říká, že láska je důležitější než víra. Netvrdí, že by víra nebyla důležitá. Jen říká, že láska je důležitější. "Kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem." (1 Kor. 13,2)

Jaká je naše víra? V co přesně věříme? Věříme, že Bůh je tvůrcem světa? Věříme, že Ježíš Kristus je Jeho jednorozený Syn, který přišel do našeho světa, žil bezhříšný život, zemřel, byl pohřben a třetího dne zase vstal? Věříme, že nyní je na pravici Otce, připravuje pro nás místo a že jednoho dne přijde znovu? Pokud věříme všem těmto věcem, pak je to jenom dobře a naše víra je nám počtena za spravedlnost (Řím. 4,5). Pavel však říká, že pokud takto věříme, ale přitom nemáme lásku, pak nejsme nic. Protože víra nemá žádnou hodnotu, pokud není podepřena láskou.

Kněz a levíta v podobenství o milosrdném Samaritánovi měli víry na rozdávání. Ale láska jim nic neříkala. A tak obešli zraněného člověka po druhé straně cesty a nechali ho tam ležet, aby zemřel. V Galatským 5,6 Pavel říká: "Jediná věc, která se počítá, je víra vyjadřující se skrze lásku."

Za čtvrté, láska je důležitější než štědrost. Pavel říká: "A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. " (1. Kor. 13,3) On neříká: "Pokud dám 10%." Říká: "Pokud vyluxuju svůj účet, pokud vyberu všechno, co jsem naspořil, a všechno to rozdám, abych pomohl chudým, a dokonce kdybych obětoval sám sebe, ale nemám žádnou lásku, pak tím nezískám vůbec nic." Štědrost je úžasná věc. Je fajn být ve sboru, kde jsou štědří lidé, lidé, kteří dávají druhým, kteří mají nějakou potřebu. Ale štědrost sama o sobě nestačí. Proč dáváme? Protože jsme na téma dávání slyšeli kázání? Nebo protože bychom se cítili provinile, kdybychom nic nedali? Nebo proto, že chceme zapůsobit na lidi kolem sebe?

Pokud jediný důvod, proč dávám je, abych z toho měl sám nějaký prospěch, pak láska chybí, a moje dávání je marné. Motiv k dávání by měla být láska, láska k Bohu a láska k lidem.

Pavel tedy říká, že láska je důležitější než duchovní dary, důležitější než duchovní poznání, důležitější než víra a důležitější než štědrost.

Je mnoho nejrůznějších věcí, kterým přikládáme důležitost. Dokážeme se za ně stavět a prosazovat je. Mluvíme o nich a třeba na ně chceme druhé bratry a sestry upozornit, protože máme pocit, že jim něco uniká. Prožili jsme něco důležitého a chceme se s tím podělit s druhými.

Ale přitom bychom neměli zapomínat na to, co apoštol Pavel píše v těchto verších do Korintu. Protože to platí i pro nás. A když se nad nimi zamyslíme a vezmeme vážně, možná zjistíme, že to co jsme považovali za důležité opravdu nemá takovou váhu, jak jsme si doposud mysleli.