Začal nový rok

Začal rok 2019 a zase si budeme muset zvykat na to, že při psaní data se změní poslední číslice. Mám celkem představu, co bych v tomto roce chtěl zvládnout. Je toho docela dost. V únoru a březnu bychom rádi uskutečnili Manželské večery. Na chalupě by to chtělo vrt, aby v létě bylo dost vody. A i doma je pár věcí, které jsou potřeba udělat.

Máte také takové plány? Když tak přemýšlím nad těmi svými, říkám si, že je dobré si připomínat Šalomouna, který toho zvládl opravdu hodně. V knize Kazatel říká: "Vyzkoušel jsem všechno, okusil jsem všechny potěšení, získal jsem velké znalosti, měl jsem nepřekonatelné bohatství a moc, měl jsem moc, abych dosáhl všeho, čeho jsem chtěl."

Ale kupodivu současně prohlašuje: "I pohlédl jsem na všechno, co bylo mýma rukama vykonáno, na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toho pod sluncem není." (Kaz. 2,11)

Ale Šalomoun nekončí takto pesimisticky. Vypráví o tom, čeho všeho dosáhl ve svém životě. Je to skutečně něco mimořádného.

Šalomoun měl velké znalosti

V první řadě měl Šalomoun velké znalosti a moudrost od Hospodina: "Nabyl jsem větší a hojnější moudrosti než ti všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou" (Kaz. 1,16)

V 1. Král. 5,10 o něm čteme: "Šalomounova moudrost převýšila moudrost všech synů dávnověku i všechnu moudrost egyptskou."

A v Kaz. 1,17-18 Šalomoun pokračuje: "Předsevzal jsem si, že poznám moudrost, poznám i ztřeštěnost a pomatenost. Poznal jsem však, že i to je honička za větrem, neboť kde je mnoho moudrosti, je i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti."

Získáním vysokoškolského titulu se může splnit jeden z našich snů, ale přesto nemusíme být spokojenější než bez něho. Můžeme mít hlavu plnou znalostí, ale přesto je nemusíme být schopni je využít účelně a užitečně. Úroveň vzdělání je ve srovnání s minulostí neporovnatelná, ale zdá se, že lidé si přesto nevědí rady sami se sebou.

Apoštol Pavel říká proč to tak je, když píše do Korintu: "Svět svou moudrostí nepoznal Boha" (1. Kor. 1,21). Pokud je naše mysl, naše poznání, naše moudrost zaměřená na nás samotné a nejsme ochotní počítat s Bohem, k naplněnému životu to nevede.

Šalomoun měl znalosti a moudrost. Ale neuspokojily ho. Řekl: "Je to naprosto bezvýznamné. Je to honba za větrem."

Šalomoun poznal ty největší rozkoše

Šalomouna poznal ty největší rozkoše. "Řekl jsem si v srdci: Nuže, teď to zkusím s radovánkami a popřeji si dobrého." (Kaz. 2,1)

Takže zkoušel víno, ženy, zpěv. Pil nejjemnější vína ze zlatých pohárů. Měl 700 žen a 300 konkubín. Mohl si dopřát jakékoliv exotické pochoutky z celého světa. Stačilo mu jenom ukázat prstem a jeho služebníci se starali o to, aby jakékoliv jeho přání bylo splněno.

A přesto řekl: "Je to honba za větrem. Je to prázdné. Všechna tato potěšení neuspokojila moji duši."

Billy Graham řekl: "Cestoval jsem po celém světě, abych kázal evangelium. Cestoval jsem po celé Africe a Latinské Americe ... byl jsem v Asii a Evropě. A objevil jsem jednu zajímavou věc: Lidé jsou všude stejní." Co se týká duchovních věcí, není mezi lidmi žádný rozdíl.

Lidské srdce je stejné na celém světě. Touží po něčem, co ho naplní, ale najde to jen tehdy, když pozná Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele.

Šalomoun byl neskutečně bohatý

Šalomoun byl jedním z nejbohatších mužů v historii světa. Jeho bohatství bylo nepředstavitelné. Ve stáji měl 40 000 koní (2 Král. 5,6). Jeho trůn byl ze slonoviny obloženém ryzím zlatem (1 Král. 10,18). Jeho dům byl jedním z nejkrásnějších domů, které byly kdy postaveny (1 Král. 7,1-12).

Zlato se vážilo na tuny: "Váha zlata, které bylo přiváženo Šalomounovi za jeden rok, činila šest set šedesát šest talentů, mimo zlato od kupců a ze zisku obchodníků i od všech králů západu a místodržitelů země." (1. Král. 10,14) Šalomounovi každý rok přibylo 25 tun zlata. Při současných cenách zlata (919 Kč za gram) je to nějakých 23 miliard.

Měl samozřejmě i nějaké výdaje. Denně se u Šalomounova dvora nesnědlo úplně málo: Třicet kórů bílé mouky a šedesát kórů mouky ječné, deset kusů krmného hovězího dobytka a dvacet kusů dobytka z pastvy, sto kusů ovcí a koz, plus jeleni, gazely, antilopy a vykrmená drůbež. (1. Král. 5,2-3)

Ale jednou v noci sedí ve svém paláci, v ruce drží pero a píše: "Bezcenné! Bezcenné! Je to naprosto bezvýznamné, je to honba za větrem."

Není špatné být bohatý. Není špatné mít peníze. Není špatné mít bankovní účet, životní pojistku, pěkný dům. Důležitý je náš postoj k penězům a hmotným věcem a problém nastane, když se dostanou na první místo v životě.

Ježíš varoval: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má." (Luk. 12,15).

Mnoho lidí se domnívá, že peníze a bohatství jim přinesou do života spokojenost a tak se snaží ho dosáhnout. Šalomoun ale varuje: "Je to životní omyl. Možná se ti podaří ho dosáhnout, ale zjistíš, že tvůj život je stejně prázdný jako předtím."

Měl velkou moc

Šalomoun měl velkou moc. Měl větší moc než kterýkoli jiný muž ve své generaci. Ve své době měl největší loďstvo na světě. Žádný národ se mu neodvážil vzdorovat. Ale podíval se na svoji vojenskou moc a řekl: "A ani to mi nepřineslo uspokojení."

Kolik lidí se dnes snaží vylézt na vrchol politické pyramidy, aby získali moc a prestiž! Ale když se dostanou na vrchol, zjistí, že ty věci jim spokojenost a naplnění života nepřinesou.

Mnoho vybudoval

Šalomoun toho mnoho vybudoval a snažil se zúrodnit svoji zem: "Podnikal jsem velkolepá díla, postavil jsem si domy, vysázel vinice, založil si zahrady a sady a v nich vysadil kdejaké ovocné stromoví, zřídil jsem si i vodní nádrže pro zavlažování lesních porostů." (Kaz. 2,4-6)

Ale když se pak podíval na krajinu, kde bylo vidět to všechno, co se mu podařilo změnit, zúrodnit a zkultivovat, říká zklamaně: "I pohlédl jsem na všechno, co bylo mýma rukama vykonáno, na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toho pod sluncem není." (Kaz. 2,11)

Šalomoun byl velmi zbožný

Šalomoun byl také velmi zbožný. Svoji věrnost Hospodinu chtěl vyjádřit tím, že postaví nejkrásnější chrám, který svět kdy poznal. 183 000 mužů ho stavělo 7 let, a výsledek byl impozantní.

Byl postaven z kamene, žuly a mramoru tak dokonale opracovaného už v kamenolomech, že na stavbě nebyly během stavby slyšet kladiva ani dláto a ani žádný jiný železný nástroj (1 Král. 6,7). Celý chrám i podlaha byl obložený ryzím zlatem (1 Král. 6,22).

Ano, Šalomoun byl na počátku věrný. Ale pak to s ním a celým národem začalo jít duchovně z kopce. Nakonec k nim musel Bůh promluvit skrze proroka Izaiáše: "Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát." (Iz. 1,13).

Jejich uctívání a bohoslužba se začala Bohu hnusit. Dělali všechno, co předepisoval zákon, shromažďovali se v nově postaveném chrámě, ale jejich srdce byly od Boha daleko.

To ale není záležitost jenom Šalomounovy doby. Možná to sami známe, chodíme do shromáždění, protože tam máme přátele, prošli jsme nějakým vzděláváním v církvi, ale v našem životě si rozhodujeme po svém. A někde hluboko v srdci tušíme, že Ježíše jsme nepoznali a od Boha jsme daleko.

Náboženství, které nemá osobní vztah s Kristem člověka nezachrání a ani mu nepřinese skutečný pokoj, po kterém každý člověk touží.

Závěr všeho

Nakonec si Šalomoun uvědomil prázdnotu toho, co dělá. Navrátil se k Bohu a pak napsal Knihu Kazatel, aby lidé kteří přijdou po něm, nemuseli dělat stejné chyby, které udělal on.

V závěrečné kapitole knihy Kazatel proto dává tuto radu: "Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení."

A pak knihu končí slovy: "Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé." (Kaz. 12,13-14).

Kde je pokoj? Kde je naplnění? Kde je štěstí? V Matoušovi 12,42 čteme: "Hle, je zde větší než Šalomoun." Ten, kdo je větší než Šalomoun v každé oblasti, je Ježíš. Všechno, co čteme o Šalomounově moudrosti a znalostech, je naplněno v Ježíši. Bible říká: "V Ježíši jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání" (Kol. 2,3). Dokud nepoznáme Krista, nemůžeme mít skutečnou moudrost, která vede k naplněnému a smysluplnému životu.

Jenom Ježíš se může stát zdrojem naší radosti, protože nám dává poznat, že náš život není zbytečný a marný, ale má smysl. Díky Ježíši můžeme žít radostný život, protože on nás očistil od našich hříchů.

Ježíš nám nabízí větší bohatství než jakékoliv bohatství, které Šalomoun vůbec mohl poznat - duchovní bohatství, v Ježíši se můžeme dotýkat samotného nebe. Bible říká o Ježíši: "... ačkoli byl bohatý, pro vás se stal chudý, abyste z jeho chudoby zbohatli" (2. Kor. 8,9).

Poznat Ježíše Krista znamená poznat Boží moc. Ježíš řekl: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi" (Mat. 28,18). Každý kdo s Ježíšem žije se s ní setkal a ví, že to není jenom teoretické vyznání.

Veškerá moudrost, veškerá radost, všechno bohatství, veškerá moc jsou v Kristu. "Hle, je tu větší než Šalomoun." Jsou věci, které nám brání, abychom takto viděli Ježíše. Ale pokud si ho nedáme zastínit, žijeme život s ním a poznáváme ho, přinese do našeho života také radost, štěstí a pokoj, který svět nemůže nikdy poznat.

Možná se nám nepodaří zvládnout všechno to, co bychom v tomto roce rádi udělali. Ale Šalomoun nás učí, že se tím nemusíme až tak trápit, protože to, co je opravdu důležité, spočívá v něčem jiném.